Plastové ostrovy tvoří jen zlomek odpadu, který končí v mořích

Ostrovy plné plastových odpadků děsí ekology po celém světě. O to víc jsou děsivé, když zjistíte, že se jedná jen o zanedbatelné procento plastů v oceánu.

Ryba chycená v plastových odpadcích, umírání živočichů kvůli otravě plastovými odpadky, plastové ostrovy. Určitě jste o o tom už slyšeli. Zvláště o plastových ostrovech, které ekologům přidělávají čím dál více vrásek na tváři. A i když jsou některé větší než Německo, Francie a Španělsko dohromady, jsou pouhou špičkou pomyslného ledovce.

Plastové ostrovy tvoří jen zlomek plastů

Do světových oceánů se každoročně dostane přibližně 4 – 12 milionů tun umělých hmot. Na hladině jich ale zůstává jen 250 tisíc. Kam se poděl ten zbytek? Rozum přece říká, že ty, co nezůstaly na hladině, se nachází na dně. Jenže tak tomu není. Zbytek je totiž v neustálém pohybu.

Podle oceánografky Alethei Mountgfordové se plasty pohybují mezi nejrůznějšími vrstvami vody. Ty, co neskončí na povrchu a neutvoří ucelený ostrov, tak neustále putují oceánem. Je ale velice těžké předvídat, kam se vůbec tyto plasty dostanou. Proto vytvořila počítačový model, s jehož pomocí se daří předvídat, kde zbylé fragmenty umělých hmot končí.

Na dně končí jen malé množství

Velké množství značně rozložených plastů končí na mořském dně. Prokázala to studie, která odhalila plastová mikrovlákna ve vnitřnostech krevet žijících na dně Mariánského příkopu. Největší množství ale končí na pobřežích. Je jedno, do jakých hloubek se plasty dostanou, nakonec se stejně vrátí na pevninu.

Podle oceánografa Erica van Sebilleho by tedy bylo nejlepším řešení věnovat více úsilí odstranění plastu v pobřežních zónách, místo jeho hledání v rozlehlých oceánech.

Česko je evropskou velmocí v třídění odpadu

Česko je malá země, i přesto v řadě oborů patří mezi světovou špičku. Třídění odpadu patří mezi ně. Češi jsou v tomto oboru jedni z nejlepších v Evropě.

Vysoká dostupnost

Dalo by se říct, že co stát, to jiný model. Je to těžko představitelné, ale opravdu to tak je. A ten český patří mezi elitu. Dopomáhá tomu spolupráce státních i místních orgánů a firem. Do systému třídění odpadu je totiž zapojeno 6 131 obcí a více než 20 tisíc firem.

Barevné kontejnery jsou rozmístěny v husté sběrné síti. Právě ta je pro celý systém klíčová. Díky velké dostupnosti a malé dojezdové vzdálenosti k některému z kontejnerů či sběrných nádob u nás třídí velké množství lidí. A rychlý přístup k nim má bezmála 99 % obyvatelstva. Důležitou roli ale hraje i barva.

Hustá síť kontejnerů

Právě řazení kontejnerů podle barev umožňuje třídit úplně každému. I malým dětem. Je jednodušší vysvětlit, že plasty patří do žlutého a papír do modrého kontejneru. Apelovat na třídění odpadu tak mohou už vychovatelky v mateřských školkách, ale i samotní rodiče od útlého věku.

O velký zájem o třídění se postaraly nejen reklamní kampaně, které do dnešní dní můžeme vídat v televizích, rádiích i na internetu. Hlavní roli hraje opravdu hustá síť, která v současné době čítá už více než 410 tisíc sběrných kontejnerů. Na začátku tisíciletí jich přitom bylo dostupných pouze 30 tisíc. I přesto jsou v některých oblastech stále mezery.

Stále máme rezervy

Největším problémem jsou v poslední době zejména šedé nádoby. Ty slouží k třídění kovových obalů. Na jejich rozmach zatím společnost EKO-KOM ve spolupráci se státem nedokázala adekvátně zareagovat. Suroviny získané právě z těchto kontejnerů tedy nedosahují tak uspokojivých čísel jako třeba papír, plast nebo sklo.

Funguje recyklace v Česku?

Kontejnery na papír, plast, sklo, kov a nově i na olej. To jsou některé prostředky, díky kterým mohou Češi efektivně třídit odpad. Jak ale fungují?

Počet kontejnerů

Na první pohled se to může zdát jako nepodstatná informace, ale právě dostupnost sběrných kontejnerů a nádob je pro efektivní třídění odpadu nezbytné. A nebojíme se tvrdit, že právě těmito čísly se nemusí bát Česko pochlubit. Na našem území se totiž nachází více než 400 tisíc kontejnerů. Jejich počet navíc každý rok roste.

Pokud si to přepočítáme na metry, tak nám vychází, že každý občan to má ke kontejneru či sběrné nádobě opravdu blízko. Výsledná vzdálenost totiž vychází na 91 metrů. V roce 2016 přitom průměrná docházková vzdálenost činila 96 metrů. To značí výrazný posun vpřed.

Skvělé výsledky

Než se přesuneme k horším výsledkům, pojďme se ještě podívat na ty pozitivní. O ty se postaralo zejména třídění papíru, skla a plastů. Může za to právě velká dostupnost žlutých, modrých a zelených kontejnerů. Jaké jsou tedy výsledky? Podařilo se nám vytřídit:

  • 225 tisíc tun papíru,
  • zrecyklovat 139 tisíc tun vytříděného skla,
  • zrecyklovat 149 tisíc tun vytříděných plastů.

Kyslík pro tisíce lidí

Horší výsledky jsme zaznamenali v třídění nápojových kartonů. Podle dostupných statistik se jich vytřídí pouze 25 %. Nápojový karton přitom obsahuje až 75 % kvalitního papíru, který by bylo možné ještě 5 až 7 krát zrecyklovat. O něco lepších výsledků se pak podařilo dosáhnout u kovů, kterých se zrecykluje zhruba 60 procent. Problémem takto nízkých čísel je zejména nízká dostupnost šedých kontejnerů.

Pokud pravidelně netřídíte, tak snad vás přesvědčí následující věta. Díky třídění papíru se podařilo zachránit více než 2,2 milionů stromů. Ty tak mohly vyrobit kyslík pro více než 20 tisíc lidí. A to je důvod, proč všichni recyklujeme. Má smysl.

Lidská sexualita je hravější než u zvířat

V jednom minulém článku jsem psal o zvířecí sexualitě, jak se přibližuje té lidské. Ale jen u hrstky zvířat. Až na pár opičích druhů se bere sexuální chování čistě pro účely reprodukce. Jen některé druhy opic mají erotické hrátky pro řešení sociálních problémů v tlupě a snižování stresu. Stejně to pak funguje u člověka.

Sex je zdravý právě pro uvolnění napětí. Typický příklad je rozhádaný pár. Nebaví se spolu, chodí kolem sebe naštvaně půl dne. Pak se lehce prolomí ledy a jakmile se dostanou blíže k sobě, často to končí sexem. Aniž by si předtím něco řekli. Tohle je klasika. Pohlavním stykem se uvolní napětí a partneři poté fungují normálně dál. Sex se samozřejmě provozuje hlavně při normálním životě mimo hádky. Prostě proto, že jej máme rádi. A díky sexu spolu lidští partneři i vydrží déle. U zvířat vznikají svazky na celý život. U lidí samozřejmě ne (v západním světě je to už 50% párů, kteří spolu nejsou až do konce). Proto je nutné posilovat touhu k sexu. Chuť mít sex s jedním partnerem totiž postupně opadává. Jak na to, radí sexuologové. Například německá lékařka – sexuoložka českého původu MUDr. Jana Králová postupně přešla z gynekologické praxe na sexuologickou poradnu, kde se zaměřuje na obnovení sexuální touhy mezi partnery. Její metody jsou zaměřené hlavně na používání vhodných sexuálních pomůcek (vibrátory, dilda, venušiny kuličky).

„Erotické pomůcky jsou podceňovány v Německu stejně jako v Česku. Stačí jedno či dvě sezení a zjistíme sexuální potřeby obou partnerů. Doporučení používání vhodného vibrátoru je často jedno z navržených řešení  sexuální apatie“ říká doktorka Králová.

V ČR svou ordinaci nemá, ale aspoň zde provozuje internetový portál vibratory.org, kde doporučuje různé erotické pomůcky pro oblíbené sexuální praktiky. Její podrobné recenze vibrátorů (odkaz na stránky) představují asi 20 nejoblíbenějších pomůcek pro zvýšení sexuální touhy. Samozřejmě je nutno odhodit stud a ostych, který mezi partnery může být. Zkuste tedy svůj sexuální život obohatit třeba o vibrátor. Počet sexuálních styků za měsíc se zvýší, to je dokázané. A věřte tomu, že vám radost ze sexu vydrží i několik let. A tím jsem se chtěl dostat k tomu, že lidský sexuální život je bohatější. Právě proto, že my používáme při sexu různé hračky – vibrátory  a další. Není ovšem známý žádný zvířecí druh, který by používal nějaké předměty k uspokojení druhého pohlaví. Samozřejmě k vlastnímu uspokojení zvířata používají předměty ze svého okolí. Mohou se svým rozkrokem otírat o stromy a kameny. Domácí mazlíčci (obvykle psi – feny) mají svého oblíbeného plyšáka o kterého se v době hárání třou. Naši psi to teda dělají.

pes si užívá s plyšákem

Dotované mléko škol

Projekt dotovaného mléka už nějaký ten rok funguje. Zatím ovšem tak, že rodiče na mléko připláceli (pár korun). Na sladké mléko více, na čisté mléko méně. Je jasné, že dotace jsou v podstatě podvod, jak obejít neviditelnou ruku trhu (jak by řekl ekonomický klasik Klaus st.). Nic nepřináší svým uživatelům. Profit z dotace mají jen příjemci dotace. Uživatel totiž musí odvést více daní, aby dotace mohly existovat. A to plošně. Tzn. že svými daněmi něpřispíváte pouze na levné jídlo, ale na všechny možné lumpárny. I na mléko pro děcka (i když žádné děcka nemáte nebo nechcete aby pily mléko). Zdravotní vliv mléka je stále diskutabilní. Současná výše dotace byla nějakých 60 miliónů korun. Teď chce Marián Jurečka vytáhnout dotaci až na půl miliardy. Tomu říkám mléčně bílý orgasmus. A pro některé firmy velmi silný orgasmus. Protože 80% dotačních peněz si mezi sebou rozdělí zhruba tři největší firmy. Takže už všichni chápeme, kam celá tato parta hic kráčí. Mléko má velmi nízkou hodnotu. V obchodech se prodává za 12-28 kč (dle tučnosti) za litr. Nové krabičky budou stát 8,50 korun za 0,25 l. Tzn. že litr mléka vyjde na nějakých 30 Kč. A to se velkým mlékárnám vyplatí. Navíc to nepůjde přes maloobchody ale přímo do škol. Byznys k nezaplacení. Taková Madeta se už ted třepe na svůj podíl, který bude odpovídat cca 200 mil. korun příjmu navíc. Mlekárny Agrofertu se třepou na cca 150 miliónů. A Jurečka (ministr zemědělství) na to reaguje slovy, že „na dotaci může dosáhnout každý“.

Takže daňoví poplatníci, mléku zdar.

Kdopak z nás by se vlka bál

Začátkem března byl na dálnici D1 přejet vlk. A to až na Havlíčkobrodsku. Provedená analýza DNA ukázala, že vlk pochází z karpatské části české krajiny, pravděpodobně polských Beskyd nebo od hranic se Slovenskem. Na české stráně Beskyd se vlci příliš nezdržují a spíše jen čas od času přeběhnou a vrací se zpět na Slovensko. Tento byl hodně velká výjimka.

ekodukty přechody pro zvěř

To že se dostal tak daleko znamená, že to s prostupností naší husté dopravní sítě není až tak hrozné. Smutné je, že nedokázal živý přejít přes D1. A to určitě hledal možnost přechodu hodně dlouho, protože dálnice je ve většinové délce oplocená. Škoda toho. Nicméně pro vědce ekology, úředníky a ochránce přírody je to znamení, že mají pokračovat v budovaní ekologické prostupnosti krajiny, protože má smysl.

Silniční síť překřižuje všechny části republiky a není se dostat ze dvou vzdálenějších míst, aniž by jste nemuseli překřížit cestu (řekněme od velikosti silnice 1. třídy). Je proto nutné dále budovat na těchto silnicích a dálních ekodukty – zvířecí přechody. Hlavně kolem nich stavě dostatečně dlouhé ploty a vytvořit něco jako trychtýř, který zvířata svede ke přechodu. Silnice totiž ubývat nebudou, spíše přibývat, i když celkem výjimečně. Takže pokud máme již stabilizovaný stav silnic, tak nyní k nim můžete budovat eko přechody, které budou navazovat a tvořit migrační trasy zvěře. Pak se nestane, že tak krásné zvíře jako vlk skončí pod koly auta.

Rozdíly mezi lidskou a zvířecí sexualitou

Lišíme se naše sexuální praktiky tolik od zvířat ?

Lidské vnímání sexu se od zvířat rozhodně liší. I když ne až tolik, jak si do nedávna vědci mysleli. Sexualita a pohlavní styk je u zvířat brán čistě jako mechanismus k rozmnožení. Když není šance na rozmnožení, ke styku nedochází. Tato domněnka ale byla u některých zvířecích druhů vyvrácená. Sex mimo možnost početí má u lidí mnoho dalších funkcí (zdravotní, zlepšování psychiky, uvolnění, utužování milostných vztahů).

I opice mají pro sex jiný důvod než rozmnožovací

u několika druhů opic se prokázalo, že provozují sexuální život po celý rok. Tedy nejen v době páření. Jedná se například o druh šimpanze bonbové. Ti provozují sexuální hrátky po celý rok, v podstatě na denní bázi. Kromě rozmnožení je pro ně sex prostředek k uvolnění nápětí v tlupě. Podobně jako u lidí provozují sex při usmiřování nebo když přijímají novou samici do tlupy.

zdroj obrázků: magazin.cz

Sexuální aktivita lidí a zvířat: jak často?

Vědci dále zjistili, že sexuální aktivita, co se počtu pohlavních styků týče má u zvířat sezónnost. Sezónnost samozřejmě kopíruje období páření. Podobný cyklus však lze sledovat i u lidí a zmíněných druhů šimpanzů. V určitých obdobích je sexuální aktivita prostě slabší.
U lidí je sezónnost spojena s období dovolených. Nejvíc dětí se rodí v únoru – březnu což odpovídá letním prázdninám (začátek letních prázdnin). Další častý měsíc narození je září, které odpovídá zimním vánočním prázdnínám.

U šimpanzů je zase zvýšená pářící aktivita v obdobích, kdy mají dostatek potravy a minimum nepřátel kolem sebe (predátoři nebo konkureční tlupy). Je tedy zřejmé, že sexuální aktivita je přímo ovlivněna okolními podmínkami. Časem, teplotou, potravní zajištěností, bezpečí.

zdroj obrázku: magazin.cz

Největší rozdíl je ve veřejném sexu

Jediný výrazný rozdil je dvou věcech.

  • Pro zvířata je sex věcí veřejnou. Je běžné že při kopulování přihlíží celá tlupa a doslova jásá při uspěšném styku. U lidí je samozřejmě situace zcela opačná. Lze však říct, že sex skrytý před veřejností není z důvodu rozhodnutí milenců, ale ze všeobecného přístupu společnosti, která považuje sex před ostatním za nepřijatelný.
  • Druhá věc je používání sexuálních pomůcek (vibrátory, venušiny kuličky, dilda). Ty zvířata, i ty pravidelně provozující sex, nikdy nepoužívají. Za to lidé je využívají hodně. Vibrátory jsou velmi oblíbeným sortimentem pro prodej na internetu a naleznete jich spousty druhů.

Vylidňování vesnic je tu už od pravěku

Tak Jurečka včera zjistil, že dochází k vylidňování vesnic. No bodejť. Vždyť tenhle trend se táhne už od pravěku, kdy začala vznikat rozlehlejší lidská sídliště. V té chvíli započal zánik vesnice. Lidé se logicky stahovali do města, které bylo bezpečnější. Samozřejmě v novověku (ale řekněme že až kolem roku 1800 v českých zemích) bylo bezpečno i ve vesnicích. Nicméně k rozmachu vesnic nedošlo. Vždy se rozšiřovaly hlavně města. V posledních dvaceti letech rostla opět hlavně města. Na venkově začaly vyrůstat spíše jen satelity. Obecně rozvoj novostaveb a zábor zemědělské půdy.

ASMP (asociace malých a středních podníků) přišla s mapou rozvinutostí obcí. Dle mapy je zřejmě, že bílé plochy převažují (tj. nějaká průměrná rozvinutost). Vesměs se jedná o obce u měst, kolem větších silničních tahů. V těchto lokalitách rozvoj obcí probíhá normálně. Respektive vznikají novostavby, je zde školka a blízkou škola. Případně hospoda či malý obchod. Do města to díky silnicím je kousek.

Pak jsou zde zelené plochy, které znázornují vše co je pod průměrem.(od světle zelené – ještě je na tom dobře, tmavě zelená – nejvíc vzdálená od průměru, nízká rozvinutost obce). Zde samozřejmě převažuji hlavně obce vzdálené od velkých silnic.
Zajímavé je, že zelené plochy (méně rozvinuté) nekopírují zcela např. hory. Ty v minulosti patřily k méně rozvinutým oblastem. Dnes už tomu zdaleka tak není. Třeba Krknoše, Šumava, Beskydy, Jizerky vypadají úplně v pohodě.
Naopak nejhůře jsou na tom velké oblasti jižně od Třebíče, mezi Plzní a Karlovými Vary a čtverec Nové Město na Moravě, Blansko, Svitavy, Prostějov. Samozřejmě řada dalších, ale již dosti menší ploch.

Jak z toho ven ?

Ministerstvo zemědělství chce vylidňování těchto oblastí zpomalit či zastavit. Staví svou tezi na mladých rodinách, kde rodiče nemají ambice mít velké posty ve firmách a chtějí svůj život prožívat klidně, na venkově po boku svých dětí. Ovšem i k takovému životu je zapotřebí mít práci a základní občanskou vybavenost (školku, lékaře, obchod).

Plánují se dotační půjčky, kdy stát půjčí na provoz živnosti nebo obchodu například jeden milion korun. Živnostník poté splatí zpět pouze 600 000 Kč. Dále plánuje, že drobní podnikatelé s obratem do miliónu korun by mohlí uplatnit výdajový paušál až 90%. Samozřejmě podmínkou k dosažení peněz či daňových výhod je nutnost provozovat činnost v odloučené obci.

Dotovat by se měly i vesnické prodejny. Toto probíhá již dnes, kdy kraj či obec uleví obchodu například odpuštěním nájmu, provozuje-li v obecních prostorech.

Všechny tyto opatření působí líbivě. Bohužel jde ovšem o český stát. Za každou dotací se skrývá nějaký podvůdek a malá domů (byť skrytá). Na jednu stranu se budou dotovat lidi na vesnici, na druhou jim zavedou eko daň ze starého auta. Zlikvidovalo se celkem fungující zemědělství, které zaměstnávalo řadu vesničanů. Dnes zbyly jen prázdné kravíny a oči pro pláč. Už dávno se u nás nepěstuje ovoce, zelenina, zanikla živočišná výroba. Vše se přesměrovalo do velkých konglomerátů, které mají tyto strategické zdroje v rukou.

První narozený zubr v ČR to není..

Zubři byli odjakživa součástí evropské přírody. Na konci středověku, společně s rozšířením ploch obývaných člověkem postupně vymizeli. Respektive byly vybiti člověkem. Šlo to hezky od západu na východ. Např. posledního zubra ve Francii ulovili již koncem 14. století. V Rumunsku to bylo až začátkem 17. století. Nicméně i vzdálenějším východě, za Ukrajinou zubr rychle vymizel a začátkem 20. století šlo již prakticky o vymizelý druh. Několik menších stád žilo na třech místech v Polsku, Bělorusku a na Kavkaze. Od 20.století začal jejich chov v zoologických zahradách. Díky tomu bylo toto zvíře záchraněno, protože jich zůstalo jen několik set posledních kusů.

zubr v rezervaci milovice

V české republice se nachází rezervace pro zubry, kde mohou žít „volně“.v bývalém prostoru Milovice – Mladá. První mladá zubřice se jmenuje Tula a pokřtil ji ministr životního prostředí Brabec společně se starostou blízkých Benátek nad Jizerou.
Ministr vypadal narozením velmi potěšen, a vyzdvihl smysl těchto zachráných projektů. Starosta zdůraznil přiznivý vliv zubřího stáda na krajinu v rezervaci. Přirozeným způsobem spásají trávu a pomahají tak rozšířování bylinných druhů.

Rezervací má rozlohu 160 ha a žije v ní třicetihlavé zubří stádo. Se zvyšujícím se počtem mládat se uvažuje o rozšíření stávající rozlohy. V plánu je samozřejmě i rozšíření do dalších oblastí v ČR a to již i do volné krajiny. Kromě zubrů je se zde vyskytují také pratuři (ti žijí společně se zubry) a stádo divokých koní. Na  lokalitě se provadí také intenzivní věděcký výzkum o vlivu těchto velkých kopytníků na místní krajinu. A výsledky jsou veskrze pozitivní. Již první koňské stádo změnilo místní louky k nepoznaní. Druhý rok od začátku spásání se zvýšil počet druhů bylin. I těch, které dlouhé roky nebyly k vidění.

Celá rezervace je zatím oplocená a tak to zůstane i do budoucna. Nicméně je možné navštívit dvě vyhlídková místa a aspoň z dálky zvířata zahlédnout. Rozhodně to stojí za to.

 

 

Na Bečvě vznikne asi nová přehrada

Na přerovsku nedaleko Teplic nad Bečvou má vznikout nová přehradní nádrž. V roce 1997 zde prošla velká voda – povodeň a budoucí přehrada je budována primárně jako protipovodňová. Vedlejším efektem jsou pak rekreační funkce a rybářství. Rekreační funkce je však nejvíce napadána ze strany ochránců přírody a aktivistů proti stavbě přehrady.

Kabinet preméra Sobotky výstavbu již schváli. Celkové náklady jsou odhadnuty na 2,64 miliard korun. Nyní již aktivně probíhají odkupy nemovití. Celkem je na území budoucí zátopy 38 budov. Z toho asi třicet jsou obytné. Zbytek je hlavně pro zemědělské účely. Zdánlivě bohulibý projekt má však své kontroverze

  • Existují dvě varianty ochrany
    Výstavba přehrady není jediným řešením. Je zde i druhá, levnější možnost. A tím je suchý poldr. Suchá nádrž, která bude většinu času suchá bez vody, by se napouštěla pouze v období zvýšené hladiny v řece. Výhodou je možnost zemědělského využití po většinu let. Politici ovšem zvolili tradiční drahou variantu.
  • Narušení koryta řeky Bečvy
    výstavbou zanikne současné koryto řeky. Příčné stavby, které přeruší tok vždy naruší přirozený pohyb sedimentů (kameny a štěrk na dně). Pokud dojde k přerušení jejich pohybu, voda nebude mít co unášet a svou sílu si vybije erozní činností. Tedy začne nahlodávat dno toku a zahlubovat. Množství přenášeného materiálu není zanedbatelné. Jedná se o tisíce tun materiálu ročně. Zahlubování toku způsobuje například snížení hladiny podzemní vod (ovlivňuje studny, sběrny vody, apod.).
  • Rekreační funkce prakticky nebude možná
    Vodaři se ohánějí tím, že vznikne i rekreační funkce přehrady. Nicméně hloubka bude nejvíce nějaký 5 metrů. A to jen u hráze. Vzhledem k tomu, že bude po většinu roku napuštěna méně než z poloviny, bude to spíše brouzdaliště, než prostor ke koupání. Po většinu roku tedy uvidíme bahnité pláže a ujdete stovky metrů s vodou po kolena.
  • Zvýšená koncentrace komárů
    Samozřejmě se zvýší množství komárů a dalšího obtížného hmyzu v celé oblasti. Nádrže s malou hloubkou a tedy teplou vodou jsou optimální líhní pro tento neoblíbený hmyz.

Uvedené body jsou hlavními proti argumenty výstavby. Pro stavbu se však vyslovují krajší politici, starostové přilehlých obcí a samozřejmě stavební loby. Stavbu za téměř 3 miliardy si nenechají ujít.